Jestli mě něco život naučil, tak to, že nejhezčí věci přijdou, když to vůbec nečekáte. Tak to bylo i s trochu netradiční nadílkou, kterou jsme dostali o Velikonocích.

Jak se to stalo?

Začátkem roku k nám pravidelně začala chodit černá kočička. Bylo to malé koťátko. Stejně jako každou kočičku, která k nám přijde jsme se i tuhle snažili zachránit. Problém byl, že byla zrazená, nedůvěřivá a strašně se nás bála. Trvalo nějaké 2 měsíce, než si na nás zvykla. Každý den jsme jí dávali ráno a večer misku jídla před dveře a ona přesně ve stejnou dobu přišla, najedla se a odešla. Ani nevíte, jak jsme se všichni každý den báli podívat na silnici, jestli tam neleží. Bydlíme hned u hlavní silnice a už jsme za ty roky viděli hodně přejetých kočiček. Ty auta jezdí moc rychle a kočka nemá šanci včas utéct. Určitě tomu nenapomáhá to, že naproti nám je velkovýrobna uzenin, která láka kočky z celého okolí.

Po 2 měsících se přítelově mamince, která bydlí ve spodním patře povedlo naučit kočičku chodit na jídlo dovnitř. Jednoho dne už neodešla. Vždycky než se zavřeli dveře, stihla utéct, ale tentokrát ne. Konečně nám začala důvěřovat.

Loni nás opustila Sazinka (velký knírač), kterou jsme měli 12 let. Zbylo po ní prázdné místo…všem nám stále moc chybí. A tak se tak stalo, že Jardova mamča, která přísahala, že si žádnou „kočičinu“, jak říká nevezme si tuhle malou nezbedu zamilovala. Ptám se, jestli jí máme hledat nový domov a odpověď byla – však už ho našla, tady je doma.

To ale ještě není konec příběhu…

 

Útěk – Je pryč!

Kočička dostala jméno Jenášová – znamená to jako že je JE NAŠE:-D (to vymyslela mamča). Zvykání na nový domov probíhalo dobře, přesto ale po asi 2 týdnech Jenášová zmizela. Byla pryč celý den a noc, všichni jsme byli moc smutní a báli se, aby se jí něco nestalo. Druhý den jsme pak viděli na silnici přejetou kočku, ovšem ne tu naši, ale nějakého zrzavého kocoura. Jenášová se vrátila jakoby nic a už zůstala.

 

Překvapení

Předem chci napsat, že Jenášová je malé kotě, když k nám přišla, tipovala bych jí někde mezi 4-6 měsíci, více určitě ne. Po útěku se vše vrátilo do normálních kolejí. Mamka nám říká, že už konečně není tak hubená a že jí moc chutná a jak se pěkně zpravila. Pak už jsme si říkali, že se spravila nějak moc, protože měla pořádný pupek…ale tak hlavně že jí chutná.

Asi 3 dny před Velikonoci si Jenášová lehla na záda a chtěla drbat a mamka na jednou kouká jak puk a říká – Vždyť se jí hýbe břicho!!! Ona není tlustá, ale těhotná! Tak to jsme jako fakt nečekali, už jen proto, že byly tak mladá. Možná si říkáte, jak jsme to nemohli poznat, ale musíte si uvědomit, že Jenášová byla v tu dobu u nás nová, bála se a moc nám nevěřila. Hlazení ani nic podobného neprobíhalo, spíše se tak různě schovávala po bytě. Ted už je to mazel, který vám skočí na linku a tahá maso z prkýnka:-D.

Tenhle kluk vypadá jak liška. Říkám mu FOXY

 

Porod je tady

Ani jsme nestihli zjistit co a jak, když máte těhotnou kočku, jak to všechno bylo rychlé. Ráno o Velikonocích jsem šla s Jardou dolů, aby vyšlehal mamču. Svítila jako sluníčko a hned ve dveřích nás uvítala s novinkou, že máme koťátka! Večer se prý Jenášová schovala do skříně a pak najednou mamču probudilo mňoukání mrňousků. Celkem se narodili 4 – 3 kluci a 1 holka (to jsme samozřejmě zjistili až později).

Zajímavost – Veterinářka nám říkala, že když má Želvička (tak se říká černé kočce s hnědými fleky jako je Jenášová) koťata se zrzavým kocourem, tak ty zrzavé jsou vždycky kluci, holky jsou prý velká rarita. Jediná holčička je želvička stejně jako její mamka. 

Tady na videu nás Jenášová pustila ke kotátkům a dokonce nám dovolila si je pohladit. Samozřejmě za jejího přísného dozoru. Když jsme drželi kotě moc dlouho, hned nás okřikla, ať jí ho vrátíme:-). Na to, že je tak mladá máma je opravdu úžasná. Ta holčička byla ze všech nejmenší a byla hodně slabá. Víte co udělala? Když všechny nakojila, vynesla si ji ven a ještě jí přidala, aby byla silná. Povedlo se a teď už je malá dorostla a je z ní silné zdravé koťátko. Jestli jsem se totiž něčeho bála, tak toho, že nějaké ztratíme…to bych nezvládla.

 

 

 

Koťátka se narodila 6.4.2021, teď jim tedy jsou necelé 2 měsíce. Na videu ještě ani neměli rozlepené oči. Teď už jsou to rakety, které jsou úplně všude i tam, kde je nečekáte. Postupně si všímám povahových rysů a začínám je od sebe poznávat – holčička (říkáme jí Brownie) je taková tichá, ale když se bráškové otočí, kousne je do zadku. Když se jí něco nelíbí, umí jím to taky pěkně vrátit:-D. Jeden zrzounek je zase budoucí horolezec. Leze na topení, záclony, domeček…hlavně co nejvýš a pak skáče dolů. Na domeček vyleze klidně desetkrát, jen aby se mohl proletět dolů a hupnou do polštáře. Třetí zase miluje kočkolit. Je to takový archeolog – celý den hrabe v kočkolitu a hledá nějaké poklady. Dokonce v něm i spí a hraje si s hračkami:-D. Ten poslední je průzkumník, celý den ho skoro nevidíte, protože prozkoumává okolí. Najdete ho za pračkou, skříní, pod postelí, za linkou…je to takový Kryštof Kolumbus:-D.

Krásné je, jak bráškové brání svou sestru. Nevěděla jsem, že to tak u koček je. Když si jí vezme do ruky na pomazlení, prskají na nás, hlídají ji, chodí za námi…Jednou jsem ji měla na nohách a jeden z kluků jí stáhnul dolů, lehl si přes ní a prskal na mě. Je to krásné. Samozřejmě jí občas vypráší kožich, aby se naučila rvát:-).

Jsem tedy zvědavá, co nás v následujícím měsíci čeká a na co se ještě můžeme těšit. Ten pokrok je neuvěřitelný. Každý den jsou větší a větší. Kdyby bylo po mém, chtěla bych, aby zůstali tak, jak jsou, ale vím že to nejde:-).

 

První focení

Koťátka mi krásně zapózovaly, takže mám konečně pár pěkných fotek.

 

A jak to bude dál?

Po 3 měsících až je Jenášová přestane kojit a až budou naočkované, jak mají se s námi některé rozloučí. Černou holčičku si beru já s Jardou, jednu si asi nechá mamča, jednu pak mamky kamarádka a poslední od Jardovi bráchy ženy maminka (kdyžtak mi poraďte, jak se to jinak píše, já to nevím:-D).

 

Máte nějaký nápad, jak holčičku pojmenovat? Mě napadlo Brownie, protože je černá s barvou burákového másla a takové brownie peču nejčastěji. Budu ráda za tipy