Na konci srpna mi přišel nečekaný email. Přišel mi totiž email od České televize ve kterém stálo, že by mě chtěli pozvat do pořadu Sama doma. Konkrétně by se jednalo o rozhovor o samosběrech a tipy, co z tohoto podzimního ovoce a zeleniny udělat. Přiznám se, že se mi úplně rozbušilo srdce a hodně dlouho jsem nevěřícně koukala do monitoru. Na nějakém natáčení, vlastně vůbec před kamerou jsem ještě nikdy nebyla, a hlavně trpím hodně velkou trémou, co teď?
Mám to vzít nebo odmítnout?
Samozřejmě bych nejraději odpověděla, že nemohu a zrovna v ten den jsem nikde na druhém konci republiky:-D. Na druhou stranu mi vždycky děda říkal, že takovéto šance přijdou jen párkrát za život a když je odmítnu, už další přijít nemusí. Pravda je, že bych si to určitě vyčítala. Se srdcem až v krku jsem tedy odepsala na email a dala jim na sebe telefonický kontakt.
Brzy mi volala paní z produkce, řekla ať si připravím povídání o samosběrech asi tak na 5 minut. Bude to jen krátký rozhovor. Na stránkách mám seznamy různých samosběrů a taky plno receptů z podzimního ovoce. To je zaujalo, a proto se mi ozvali. Tak 5 minut bych snad mohla zvládnou, jenže to jsem ještě nevěděla, co mě čeká…
Změna na poslední chvíli
Koncem srpna jsme byli na dovolené, takže jsem na přípravu neměla zrovna moc času. Bez dobré přípravy to určitě nevládnu, protože mám opravdu velmi špatnou paměť a do toho ještě přijde tréma…Navíc jsem nikdy v životě nic netočila, a ještě k tomu je to naživo. Nemáte tedy žádnou možnost se opravit nebo něco vzít zpátky. Sice jsem všechny recepty na stránkách připravovala, zpracovala stovky kil ovoce a zeleniny a mohla bych o tomhle tématu mluvit hodiny, ale co když se mi to všechno vykouří z hlavy? Točit se mělo 10.9, měla jsem na už jen 11 dní? Hned po návratu z dovolené jsem se začala učit a šprtat skoro jak na maturitu:-D. Teď ale přijde ten zvrat:
Dva dny před natáčením jsem měla další telefon – prý se paní, která měla v pořadu vařit nemůže dostavit a jestli bych jí tedy nenahradila. Paní byla velmi přesvědčivá, takže jsem se nechala ukecat. Jenže po položení telefonu jsem si uvědomila, jaký jsem si na sebe upletla bič. Vždyť se točí za 2 dny? Mám uvařit 2-3 jídla ze sezónního ovoce nebo zeleniny, co mám uvařit? Sice pořad trvá 90 minut, ale mezitím chodíte na rozhovory a ve finále vám toho času moc nezbyde. Mimochodem z jednoho rozhovoru se teď staly tři rozhovory + ještě to vaření. To nemůžu zvládnout…Pomoc!
Měla jsem připravit menu na víkend. Zvolila jsem mrkvové šátečky s povidly a cibulový koláč. Paní z produkce mi dovolila šátečky upéct doma, protože oboje by se tam upéct nestihlo. Ve studiu tedy budu dělat jen cibulový koláč, a to snad stihnu. Tedy pokud mě budou poslouchat ruce a nebudu moc zmatkovat. Zvolila jsem jednoduché recepty, abych toho nemohla moc zkazit. Den předtím jsem si nakoupila všechny suroviny, připravila si oblečení a šla spát. Někdy k ránu jsem teprve usnula, protože jsem věděla, co mě druhý den čeká.
Cesta do studia
Studio Sama doma je na Kavčích horách, já jsem z Prahy východ. Měla jsem tam být na 11 hodinu, proto jsme vyjížděli s dvouhodinovým předstihem. Musel mě vézt Jarda, protože já se v Praze vůbec neorientuju a táhnout se s taškami a plechy jídla MHD by nešlo. Do studia si totiž vše musíte přivézt s sebou – od mouky až po cukr nebo sůl…. Doma jsem všechno tisíckrát kontrolovala, abych něco nezapomněla. Po cestě jsme trochu zabloudili a pak ještě pěknou dobu hledali místo na parkování. Zaparkovat před budovou nešlo a ve finále jsme parkovali dost daleko. Ještě že byl se mnou Jarda a pomohl s taškami, jinak bych to neunesla.
U vstupu jsme si nasadili roušky a šli se přihlásit na recepci. Museli jsme ukázat občanky a nahlásit kam jdeme. Já jsem dostala kartičku hosta, kterou pípnete u turniketu a on vás pustí. Jarda nedostal nic, protože nebyl ohlášený a musel při každém projití tam nebo ven požádat o puštění dovnitř.
Studio
Studio bylo docela daleko, museli jsme projít hodně dlouhých chodeb. Byla jsem tak nervózní, že jsem se ani nekoukala kolem sebe, jestli tam třeba není nikdo známí, ale Jarda se později potkal s Hanou Vágnerovou z Expozitury. Než mě pustili do studia, musel jsem vyplnit a podepsat formuláře a počkat, až mi vystaví smlouvu. Taky vyplnit nějaké papíry, že nemám horečku a jiné příznaky koronaviru. Roušky se musely nosit všude, kromě natáčení. Akorát mi řekli, že musím dodržovat rozestup 2 metry.
Nervozita narůstala a narůstala…Najednou slyším – Veronika Poláčková, přijďte okamžitě do studia! Natáčení začínalo za hodinu, a to jsme ještě měli všechno připravit, měla jsem si dojít do maskérny na líčení a další věci. Začal pořádný závod s časem…
Sešla jsem po schodech dolů do studia. První, co mě překvapilo bylo množství kamer. Na zemi jich bylo jen asi 10, ale na stropě? Desítky kamer, světel, kabelů a kdoví čeho. Nejdřív jsem mluvila s produkcí, která mě přivedla do kuchyně. Chtěli vidět, co jsem přinesla. Vytáhla jsem šátečky a věci na cibulovou pizzu. S hrůzou se na mě podívali a ptali se, kde mám košíky se sezónním ovocem, zeleninou, marmelády, džemy, sirup a další? Co ukážu, až budu mluvit o těch samosběrech? Koukala jsem jako puk a vysvětlovala, že mi nikdo nic takového neřekl. Jen to, že si mám vzít suroviny na ty dva recepty. Paní mi vysvětlila, že čím víc tím líp – na stole měly být misky jablek, hrušek, brambor a dalšího sezónního ovoce. To jsem ale nevěděla, bohužel jsem tento pořad nikdy neviděla, takže jsem to neznala. Až doma, když jsem koukala na jiné díly, jsem zjistila, jak mají všichni ty stoly obtěžkané svými výtvory a ukazují na nich, co všechno umí. Berou to jako šanci se předvést, takže s sebou mají plno svých výtvorů.
To já jsem se teda zrovna moc neukázala, ale co, to se zkrátka stane. Bylo to asi opravdu málo, protože Jardu vyslali na výpravu do obchodního centra dokoupit různé ovoce a zeleninu, které stůl zaplní. Víte, kdy přišel? Za 3 minuty před natáčením, měla jsem srdce až v krku, že to nestihne. Musel se ptát na cestu do OC, takže byl zázrak, že to našel, a stihnul dojet zpátky. Ve finále jsem to byla já, kdo přišel o 10 minut pozdě.
Takhle vypadá studio
Seznámení s moderátorkami
Další bylo seznámení s moderátorkami. Byla to Lucie Křížková a Barbora Černošková. Lucii Křížkovou znám moc dobře, pamatuji si ji jako miss. Obě byli moc milé a strašně jim to slušelo. V tu chvíli jsem si uvědomila, že jsem si v tom balení všech surovin k vaření ráno vzala na sebe to první, co mi padlo pod ruku a ne to, co jsem si večer připravila. Boty se k šatům nehodily a ještě k tomu ty kočičí chlupy po celém oblečení (děkuju Vločko:-)). To se mi teda povedlo. Přitom obě moderátorky vypadaly tak, že mohly jít rovnou na přehlídkové molo😊. Seznámila jsem se s moderátorkami, chvilku jsme probírali téma rozhovoru a pak se šly věnovat dalším hostům. Bylo to všechno tak rychlé, že ani nevím, kdo tam všechno byl jako host. Akorát jsem si všimla jednoho sportovce, kterého znám z
televize (byl to fešák:-)).
30 minut do natáčení – nosíme desítky misek
Další na řadě byla domluva s architekty, kteří měli na starosti naaranžování jídla na kuchyňské lince. Jednalo se o 2 moc milé paní. Ptaly se mě, co všechno budu na vaření potřebovat. Zároveň se všechno musí přesypat do misek, aby nebyly vidět značky produktů na kameru. Řeknete si, kolik misek chcete a oni vám je přinesou a přesypou to do nich. Času ale moc nezbývalo, a tak jsem tam začala běhat s nimi. Vezměte si, že máte za chvilku vařit a ta kuchyňská linka je úplně prázdná, není tam voda, hrnce, plechy, vál, nůž…prostě nic!. Po chvíli jsem už nechodila, ale rovnou běhala. Kličkovala jsem s miskami mezi kamerami i lidmi. Málem jsem několikrát zakopla. Pak jsem zjistila, že není váha. Jak odměřím mouku? Jako šlo by to asi od oka, ale nerada bych to riskovala. Nakonec jsem ji objevila na skříni, pěkně zaprášenou (asi ji nikdo hodně dlouho nepoužíval) a pak se do ní ještě musely sehnat baterky. Byl to teda fičák, to vám povím.
Měla jsem se možnost podívat do kuchyňky a jsem strašně ráda, že jsem nezvolila nějaký složitý recept. Hodně věcí tam chybělo a na plno z nich nejsem zase zvyklá. Třeba doma peču jedině v silikonových formách, a ne těch kovových. Nádobí a pomůcky za sebou měli už hodně a bylo to na nich vidět. Nečekejte žádné speciální vybavení, jen takový ten základ – prkénko, příbory… Paní ale byly strašně milé a ochotné. Říkala jsem si, že by bylo lepší si všechno donést s sebou, abych to jen vyndala na linku, ale to bychom asi neunesli ani ve dvou.
Když už jsem myslela, že mám všechno připraveno, zjistila jsem, že nemám vodu do těsta. Na lince není umyvadlo, kde si můžete vodu nalít. Jako fakt masakr!
Pár minut před začátkem natáčení jsem běžela do maskérny, aby mě nalíčili. Myslela jsem, že mi jen nanesou pudr, ale místo toho mě čekala i rtěnka, obočí, make up, česání a tak. Natáčení začínalo za minutu a já se ještě líčila. Samozřejmě jsem musela ještě na záchod, protože jsem už od začátku potřebovala čůrat a nebyl na to čas. Vlastně jsem se od příchodu ani nezastavila, je to všechno strašně rychlé. Rychle jsem přesvědčila paní, aby mi nerozpouštěla vlasy, protože budu vařit a nechci, aby byly v jídle mé vlasy. Honem vyčůrat a jdeme na to!
Kamera, klapka a jedem!
Na natáčení jsem přišla 5 minut po začátku. Naštěstí jsem měla výstup až o 5 minut později, takže to ani nevadilo. Paní mi rychle připevnila mikrofon a poslala mě do kuchyně.
A je to tady…srdce mi buší jako zvon, potím se, mám sucho v krku…proč tu sem? O čem že to mám mluvit? Jak se jmenuju? Klasika, nevěděla jsem vůbec nic a strašně se mi klepaly nohy.
Produkce mě upozornila, že začíná rozhovor za 3, 2, 1 teď.
První rozhovor byl o samosběru a úvodu, co budu vařit. Byla jsem hodně nervózní, což je na mém mluvení určitě znát. Rozhovor se skládal z pár otázek.
Ještě jsem zapomněla na začátku napsat, že mi dva dny před natáčením přišel seznam asi 60 otázek, na které se mě budou moderátorky ptát. Protože jich byl tolik, trénovala jsem doma rychlé a stručné odpovědi. Při rozhovoru na živo jsem tedy odpovídala stručně a rychle. Bohužel jsem nepochopila, že se mě budou ptát jen na pár z nich a já mám tudíž odpovídat obsáhle. Jarda říkal, že na nich bylo vidět, jak ještě čekají, že něco řeknu. Asi jsem se měla rozkecat o tom, co dělám, co mám na blogu a tak. Zkrátka si udělat reklamu, a to se mi ani trochu nepovedlo. Tak alespoň to vím pro příště, že mám odpovídat obsáhleji. Škoda, že mi to nedošlo dřív.
Po pár otázkách a mých super stručných odpovědích jsem dostala prostor k vaření.
Vaření
Největší radost jsem měla z toho, že kamery při vaření míří jinam, takže nic nemusíte řešit. Během vaření probíhali na druhém konci studia rozhovory a já jsem si mohla dělat to své. To mi hodně pomohlo, protože vaření na živo před národem mě upřímně děsilo. Bála jsem se, že se znemožním, obzvlášť, když nevařím s tím, co znám.
Začala jsem tedy připravovat cibulový koláč. Uvědomila jsem si, že u toho dělám docela hluk a bála jsem se, že to bude slyšet v televizi, takže mě určitě někdo řekne, ať se ztlumím. Proto jsem těsto válela pomalinku a snažila se ničím necinkat. Asi to bylo zbytečné, ale kromě rozhovoru tam bylo hrobové ticho a každé moje cinknutí se tam strašně rozléhalo, až se na mě všichni vždycky podívali. Zřejmě to mají nějak vyřešené, aby to v televizi slyšel nebylo, ale to jsem si nebyla jistá. Co kdybych třeba mixovala? To už by podle mě musela být slyšet určitě.
Při vaření jsem zjistila, že nemám hned několik důležitých věcí – lžíci na ochutnávání, misku na těsto, vodu, kde si umyju ruce a další. Jo a taky mouku na podsypání těsta. Kvůli tomu jsem se rozhodla těsto vyválet rovnou na pečícím papíře. O misku jsem požádala produkci a ta mi ji pak opatrně podala. Jídlo jsem nechutnala, protože jsem neměla čím. Naštěstí recept nedělám poprvé, a tak se mi to povedlo i bez ochutnání. Představte si, jaký je to nezvyk vařit v kuchyni, kde není nic, co si tam nepřinesete. Musíte si během pár minut před natáčením přinést vše, co budete potřebovat a na nic nezapomenout. Nemáte přístup k tekoucí vodě a pokud doma zapomenete nějakou důležitou ingredienci, jste v háji a to se jede naživo.
Druhý rozhovor
V půlce natáčení jsem musela odejít ke stolečku na rozhovor. Ruce sem měla samou mouku, jak jsem hnětala těsto na koláč. Snažila jsem se rychle nějak odrbat do koše, aby to nebylo vidět na kameře. Tento rozhovor byl opět o samosběrech. Kamera mi stála přímo proti obličeji, všichni kolem na mě dívali, viděla jsem se na všech těch obrazovkách. 5 minut uteklo jak voda a já to měla za sebou. Teď už jen dopéct a udělat poslední rozhovor.
Koláč šel do trouby. Trouby, která byla zepředu tak, aby byla vidět. Paní mě na začátku varovala, ať si k ní sedám bokem, jinak bych měla vidět zadek v televizi. Nechtěla bych dopadnout jako Bridget Jonesová, jak měla zadek přes celou obrazovku:-D. A teď ještě k té troubě, další zádrhel. Jak se používá? Jak se nastavuje a potvrzuje? Další zádrhel. Doma peču koláč 15-20 minut s tím, že ke konci zapnu větráček, aby měla pěkně zlaté okraje. Tady jsem to ale zapnout neuměla. Koláč jsem dala do trouby v 13:10. V 13:50 ke mně měli přijít moderátorky, aby se podívaly, jak jsem to upekla. To je dost času. Teda to jsem si alespoň myslela…
Pár minut před rozhovorem jsem byla zkontrolovat koláč a s hrůzou zjistila, že vypadá skoro jako když jsem ho tam dala. Byl úplně bílý! Neměla jsem na výběr a musela ho vyndat. Při rozhovoru se paní moderátorka hned zmínila, jestli nemá být více upečený. To je jasné, že si toho všimla. Takhle to přeci nemá vypadat. Správně má vypadat takto, a ne jako ve videu:
Dále jsme se bavili o mrkvových šátečcích. Mám je strašně ráda a budu je letos dělat i jako vánoční cukroví. Jako bonu jsem ještě udělala datle plněné kouskem jablka. Nebylo to připravené, ale když říkali, že toho mám málo, tak jsem dala dohromady ještě alespoň jeden recept. Nejlepší jsou ještě s arašídovým máslem nebo v čokoládě, ale tyhle ingredience jsem s sebou neměla.
Konec natáčení (když se nedaří)
Koláč nebyl dopečený a všichni přítomní už se ptali, kdy ochutnají. Dostala jsem svolení ho dát ještě dopéct. Celkem se koláč pekl hodinu a byl stále bílý. Přitom půlku času na 200 stupňů. Nevím, jak je to možné, ale trouba byla opravdu horké, pekla. I tak se to alespoň trochu zapeklo a mohla jsem koláč nakrájet.
Mezitím se všichni nahrnuli na mrkvové šátečky a během chvilky byly všechny pryč. Měla jsem velkou radost, že všem chutnají. Protože už prakticky všichni odešli, nakrájela jsem koláč na malé kousky a paní mi řekla, že si to dají druhý den ke svačině. Koláč byl dobrý, ale mrzelo mě, že není podle mých představ a nemohla jsem lidem ukázat, jak má opravdu vypadat. Recepty byly na obrazovce bez fotky, takže všichni viděli akorát tenhle nedopečený koláč. Poučení pro příště? Pečení ne:-D. Když už, tak budu vařit nebo dělat něco, kde se bez té elektroniky obejdu.-).
Během pár minut se studio vylidnilo a začalo se přestavovat na jiné. Před chvilkou tam byl takový ruch a teď takový klid. Ani jsem se nestihla rozloučit s moderátorkami.
Závěrem
Mikrofon dolů, rozloučila jsem se a poděkovala. Ještě jsem chtěla po sobě umýt nádobí, ale to nechtěli. Konečně ze mě všechno spadlo a jela jsem domů s úžasným zážitkem. Vždyť jsem byla v televizi, před tolika lidmi a zvládla to (i když ne na jedničku, ale zvládla)! Byly to sice pořádné nervy, ale stálo to za to!
Beru to jako obrovskou zkušenost a jsem za ni strašně ráda. Nejvíc jsem ale ráda, že jsem to neodmítla a šla jsem do toho i přes všechnu tu trému i obavy. Začátky jsou hodně těžké, tréma dělá své. Když to pak ale nakonec zvládnete, nahradí trému a strach jen radost a pocit vítězství. Jsem strašně šťastná, že jsem to tam nějak zvládla, úplně se neznemožnila a taky že už to mám za sebou:-D.
Kdybyste se někdo chtěl podívat na tento díl, stačí kliknout na tenhle odkaz:
https://www.ceskatelevize.cz/porady/1148499747-sama-doma/220562220600103/
Recepty:
Alsaský cibulový koláč:
Plněné datle
Mrkvové šátečky
Již brzy:-)
